I. POČÁTEK – Smlouva o sdružení – PODVOD č. 1, hlavní příčina všech sporů mezi BD a SMZ

Statutární město Zlín (dále jen „SMZ“) začalo s výstavbou nájemních domů na Podlesí v letech 2001 až 2002. Tehdy se jednalo o společný projekt SMZ a soukromé společnosti MERA Zlín s.r.o. (dále jen „MERA“). Jméno společnosti bude důležité v dalším pokračování článku.

SMZ zažádalo Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen“MMR“) o dotaci, která byla SMZ z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení (dále jen „SFRB“), dle dvou smluv o poskytnutí dotace z prostředků SFRB na výstavbu nájemních bytů v obci, také poskytnuta, a to v celkové výši 59 mil. korun..

V roce 2002 ale došlo k úpravě nařízením vlády č. 481 / 2000 Sb. a ke změně parametrů podmínek pro získání dotace a město muselo, pokud chtělo stavět za pomoci dotace, zrušit spolupráci se společností MERA. Nařízení vlády totiž na základě „neblahých“ skutečností s podobným typem výstavby, tedy, kdy se města a obce sdružovala se soukromým investorem (na základě výsledků kontroly bytové výstavby provedené v roce 2001 Nejvyšším kontrolním úřadem), tuto možnost zrušila. O co šlo? No, že mnohdy soukromé společnosti sloužily jako pračky špinavých peněz. Soukromé společnosti si mohly dovolit „vyplácet“ politiky, kteří s nimi uzavírali za obce smlouvy bez výběrových řízení. Jedním slovem toto podporovalo KORUPCI a nehospodárné hospodaření s prostředky státu.

SMZ tak mohlo buď postavit byty samo, nebo mohlo sdružit finanční prostředky s bytovým družstvem. Výše uvedeným nařízením vlády byla, mimo jiné, také stanovena podmínka nejméně 51% spoluvlastnictví obce na společně vybudovaném majetku.

Což byla reakce MMR na kritickou zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která hovořila o tzv. pseudovlastnictví, tedy, že města sice po nějakou dobu vlastní část společně vybudovaného majetku, ale s  majetkem nemohla nijak nakládat, respektive nemohla určovat, kdo bude ve vybudovaných bytech bydlet. Do té doby se města podílela různou částí podílu na postavených bytových domech, ale byla to družstva, která vše řídila.

Politici a úředníci SMZ tímto ztratili kontrolu a možnost „profitovat“ na výstavbě s MEROU. Za účelem „nápravy“ pak, opět bez výběrového řízení, SMZ začalo spolupracovat s firmou ISA CONSULT s.r.o. (dále jen „ISA“) z Frýdku Místku.

SMZ nejdříve ze všeho kontraktovalo ISU, která za peníze SMZ poskytla služby při založení BD. SMZ tehdy „účelově“ založilo BD, ve kterém zakládajícími a jedinými členy byly SMZ a Správa domů Zlín s.r.o. (dále jen „SDZ“). SDZ je společnost 100% vlastněna SMZ. Každý do BD vložil po 25.000 základního členského vkladu.

Potud (až na MERU, jak si později vysvětlíme) vcelku nic neobvyklého. Co však bylo neobvyklé bylo to, že  ve stanovách BD mělo SMZ při hlasování na členských schůzích dle čl.19 stanov celkem 180 hlasů a SDZ dalších 10 hlasů. Vzhledem k tomu, že BD plánovalo přijmout dalších 160 nových členů (podle počtu plánovaných bytových jednotek), občanů, kteří měli zájem o bydlení v těchto domech a kteří byli ochotni do výstavby investovat podstatnou část z finančních prostředků, které bylo třeba nashromáždit, to znamenalo, že se SMZ stalo ovládající osobou BD se všemi důsledky, které vyplývají z tehdejšího Obchodního zákona.

Celkově tak nakonec byl počet členů BD 162 a při hlasování na členských schůzích měl každý člen jeden hlas, mimo SMZ (180 hlasů) a SDZ (10 hlasů).

V důsledku toho neměli samotní družstevníci, až do roku 2006, žádnou zákonnou možnost se dostat do řídících a kontrolních útvarů BD.

První představenstvo BD pracovalo ve složení:

Předseda představenstva pan František Chvatík, místostarosta SMZ, člen KDU-ČSL

Místopředseda pan Václav Čech, ředitel SDZ

Místopředseda pan Luboš Dorazil, vedoucí investičního oddělení města

A protože SMZ a BD sdružovaly finanční prostředky, došlo v roce 2002 k podpisu řídícího dokumentu celé výstavby, Smlouvy o sdružení (dále jen „SOSD“) ze dne 16.8.2002. Toto datum hraje také svoji roli v našem příběhu.

Tato smlouva implementovala, mimo jiné, podmínky SFRB, a to především tu, že město musí mít nejméně 51% podíl na vybudovaném majetku.

Proto se stalo to, že i když ze smlouvy vyplývající poměr vložených finančních a majetkových hodnot do sdružení byl 33,54% SMZ a 66,46% BDP (nakonec však tento poměr, jak bude dokázáno v kapitole X., Jednání o narovnání, je dokonce 15% SMZ a 85% BD), ve skutečnosti tato smlouva aplikovala vládou nařízenou zásadu, aby po dokončení výstavby byl spoluvlastnický poměr na domech 51% SMZ a 49% BD. 85% - 49% = 36% podíl, o který BD přišlo.

Obrovský nepoměr mezi vkladem peněz a podílu na majetku za něj získaném.

Ze dne na den tak BD a družstevníci  přišli o 31,4 mil. korun, resp. o 48.8 mil. korun (protože skutečný vklad BD do výstavby, vklad jednotlivých družstevníků, činil celkem 135.555.248 korun), aniž by o tom družstevníci věděli. A do dnešního dne tato „krádež“ nebyla napravena.

Pokud nebude sjednána náprava, která má další vliv na hospodaření se společnou věcí a způsobuje tak další milionové ztráty BD, může to v konečném důsledku znamenat škodu pro BD až 73 mil. korun!

Protože město za tento, již jednou družstevníky (BD) zaplacený podíl, požaduje jeho současnou tržní cenu!!!

Tuto smlouvu podepsal za SMZ tehdejší primátor pan Dostál a za BD pan Chvatík a pan Čech. V té době, ještě nikdo z budoucích členů BD, tedy těch, kteří výstavbu domů ve skutečnosti z absolutní většiny zaplatili, nebyl jeho členem.

V důsledku toho se dá s jistotou říci, že SOSD, řídící a jedinou podstatnou smlouvu v této věci mezi SMZ a BD, podepsalo SMZ samo se sebou! Je nezpochybnitelné, že BD nemohlo projevit svoji svobodnou vůli k této smlouvě. V jejím čele stáli zástupci města, zastupitelé SMZ nebo jeho zaměstnanci. Stejně tak i v Kontrolní komisi BDP.

Tento typ výstavby v té době, tedy letech 2002 až 2004, byl použit ještě asi v dalších 220 případech, kdy obce a družstva sdružovaly své finanční prostředky stejným postupem. Jak je mi známo, tento způsob byl použit pouze ve Zlíně, u našeho BD, které bylo založeno účelově, a na jehož stanovách a smluvních vztazích se nepodíleli družstevníci, bydlící členové družstva, skuteční investoři, kteří by mohli aktivně bránit své zájmy a chránit svoji investici.

Pro pořádek je potřeba také uvést, že uvedenou SOSD nikdy neschválily orgány družstva (ani představenstvo, ani členská schůze, do jejíž kompetence schvalování takto důležité smlouvy, nakládání a zcizování majetku BD, dle stanov BD, náleží).

To nemá automaticky za důsledek neplatnost takové smlouvy, ale zavázány touto smlouvou za BD byly a jsou pouze osoby, které tuto smlouvu podepisovaly, nikoliv však BD a ostatní členové.