31. Navzdory tomu však lze argumentaci navrhovatele, kterou formuluje jako 3. žalobní bod, přiznat určitou relevanci.
32. Bylo-li totiž řečeno, že členové družstva zásadně (obecně) neodpovídají ani neručí za případné nesplnění povinností družstva, vyplývajících z jednotlivých vztahů, do nichž družstvo při své činnosti vstupují, a že se v tomto směru družstva přibližují ponejvíce akciovým společnostem, je třeba dodat, že se družstva akciovým společnostem přibližují i co do systému zachování kapitálu (k pojmu zachování kapitálu v poměrech kapitálových společností viz Kovaříček, Systém zachování kapitálu v poměrech kapitálových společností, Praha: C. H. Beck, s. 34–41). To je z právní úpravy družstevního práva na první pohled patrné, neboť nejen, že výslovně reguluje pravidla tvorby kapitálu (srov. zejména úpravu vkladové povinnosti v § 563–565 z. o. k. či úpravu zvyšování základního členského vkladu v § 566–567a z. o. k.), ale i pravidla jeho rozdělování a zachování (srov. například úpravu snížení základního členského vkladu v § 567b–571b z. o. k.). Nejde přitom ani zdaleka jen o kapitál základní (viz například úpravu zákazu nabývání vlastních podílů v § 596 z. o. k. nebo omezení stanovená pro rozdělování zisku v bytových družstvech v § 750 z. o. k.). Dochází-li přitom k výměně určitých ocenitelných hodnot, jimiž může být i poskytování služeb, mezi družstvem a jeho členem, a to za neekvivalentní protiplnění, aniž by byly podmínky výměn těchto ocenitelných hodnot předvídány (předem dohodnuty) ve stanovách družstva, jde o tzv. neekvivalentní transakce, které jsou klasifikovány jako skryté rozdělování zisku (v poměrech kapitálových společností obdobně Kovaříček, Systém zachování kapitálu v poměrech kapitálových společností, s. 167 a násl.; ke skrytému rozdělování zisku v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu viz rozsudek ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sb. rozh. obč.).
33. Krajský soud v Brně se přitom ztotožňuje s náhledem, podle něhož je pro určení právních následků skrytého rozdělování zisku rozhodující, jednak zda družstvo disponuje dostatečnou výší rozdělitelného kapitálu (ve smyslu bilančních testů podle § 34 odst. 2 a § 40 odst. 1 a 2 z. o. k.) a jednak zda je se všemi členy družstva zacházeno rovně ve smyslu § 212 odst. 1 věty druhé o. z. (v poměrech kapitálových společností srov. Kovaříček, Systém zachování kapitálu v poměrech kapitálových společností, s. 203–204). V případě absence dostatečné výše rozdělitelného kapitálu nemá skryté rozdělení zisku – bez dalšího (silou zákona) žádné – právní účinky (ve smyslu § 34 odst. 2 a § 40 odst. 1 a 2 z. o. k.). Zatímco disponuje-li družstvo dostatečnou výší rozdělitelného kapitálu (ve smyslu § 34 odst. 2 a § 40 odst. 1 a 2 z. o. k.) a dochází-li skrytým rozdělením zisku výlučně k nerovnému zacházení s členy družstva ve smyslu § 212 odst. 1 věty druhé o. z., je následkem skrytého rozdělení zisku zásadně (obecně) relativní neplatnost (ve smyslu § 586 odst. 1 o. z.) (v poměrech kapitálových společností blíže Kovaříček, Systém zachování kapitálu v poměrech kapitálových společností, s. 204–205).
34. Namítá-li tak navrhovatel v nyní projednávané věci, že převod garáží a garážových stání do vlastnictví členů družstva není ve stanovách nijak upraven a že převodem garáží a garážových stání do vlastnictví garážníků za zvýhodněných (netržních) podmínek budou poškozeni členové družstva, kteří tento majetek družstva za zvýhodněných podmínek nenabydou, namítá tím ve skutečnosti právě skryté rozdělování zisku družstva, při němž má dojít k nerovnému zacházení s členy družstva (ve smyslu § 212 odst. 1 věty druhé o. z.).

Nejinak je tomu též ve vztahu k argumentaci navrhovatele, kterou poukazuje na to, že budou-li garážníkům garáže a garážová stání přenechána bez opory ve stanovách za (netržních) zvýhodněných podmínek, budou tím zbylí členové družstva poškozeni.

35. Ani tyto závěry však podle Krajského soudu v Brně nejsou důvodem pro vyslovení neplatnosti napadených usnesení.
36. Je tomu tak proto, že přijetím napadených usnesení nedošlo k převodu vlastnického práva ke garážím či garážovým ani ke změně výše nákladů na provoz a správu garáží a garážových stání. Napadená usnesení jsou výlučně „rámcovými instrukcemi“, resp. „strategickými pokyny“ ve smyslu článku 20 odst. 11 stanov, které představenstvu ukládají, aby představenstvo prověřilo jejich proveditelnost a aby – bude-li to možné – smysl napadených usnesení v nejširší možné míře naplnilo. Za dané situace je tak řešení otázky, zda by realizace napadených usnesení skutečně znamenala skryté rozdělení zisku spojené s nerovným zacházením se členy družstva ve smyslu § 212 odst. 1 věty druhé o. z., úkolem představenstva. Věcným přezkumem – podle navrhovatele – potenciálně hrozícího nerovného zacházení s členy družstva při realizaci napadených usnesení by Krajský soud v Brně bez zákonné opory zasahoval do působnosti představenstva, což je s odkazem na doktrínu minimalizace zásahů veřejné moci do vnitřních poměrů právnických osob nepřípustné (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sb. rozh. obč., ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod číslem 59/2017 Sb. rozh. obč., ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 396/2016, uveřejněné pod číslem 123/2017 Sb. rozh. obč., ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1875/2018, uveřejněné pod číslem 94/2019 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3312/2018, či v literatuře Šuk, Ingerence soudů do vnitřních poměrů obchodních korporací, Bulletin advokacie, 2017, č. 11, s. 21–24). Soudní přezkum této otázky by tak byl pro tuto chvíli předčasný. Těžiště obrany proti nerovnému zacházení (ve smyslu § 212 odst. 1 věty druhé o. z.) při skrytém rozdělování zisku totiž je – jak již bylo vysvětleno v odst. 60 tohoto usnesení – vystavěno na dodatečné (ex post) kontrole jednotlivých výměn určitých ocenitelných hodnot mezi družstvem a jeho členem, jejichž platnost může ten, jehož zájmy byly dotčeny (ve smyslu § 586 odst. 1 o. z.), napadat. 
37. K tomu se přitom sluší dodat, že představenstvo napadenými usneseními – coby „rámcovými instrukcemi“, resp. „strategickými pokyny“ ve smyslu článku 20 odst. 11 stanov – není bezpodmínečně vázáno. Obchodní vedení družstva, s nímž souvisí i rozhodování o právním jednání učiněném za družstvo navenek, je totiž pravomocí představenstva (§ 706 odst. 1 z. o. k.), kterému není nikdo oprávněn pokyny týkající se obchodního vedení (článek 20 odst. 11 stanov). Představenstvo tak sice plní usnesení členské schůze [článek 20 odst. 7 písm. b) stanov], avšak pouze tehdy, nejedná-li se o pokyny do obchodního vedení, nadto se představenstvo řídí zásadami a pokyny schválenými členskou schůzi jen tehdy, jsou-li v souladu s právními předpisy a stanovami (§ 706 odst. 2 z. o. k., jakož i článek 20 odst. 11 stanov). To platí i za situace, kdy soud neplatnost určitých usnesení členské schůze nevyslovil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1800/2014). K tomu, aby mohlo představenstvo – případně – vyhodnotit napadená usnesení jako rozporná s právními předpisy ve smyslu § 706 odst. 2 z. o. k., resp. ve smyslu článku 20 odst. 11 stanov (a to i z důvodu navrhovatelem namítaného nerovného zacházení s členy družstva při skrytém rozdělování zisku), tak není třeba, aby soud neplatnost napadených vyslovil. S odkazem na již zmiňovanou doktrínu minimalizace zásahů veřejné moci do vnitřních poměrů právnických osob (viz odst. 63 tohoto usnesení) je naopak žádoucí, aby soud představenstvu ponechal dostatečný prostor k vlastnímu uvážení a aby bez zákonné opory (ex ante) nezasahoval do jeho působnosti.
38. Za této situace tak Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že vady napadených usnesení tvrzené v rámci prvních 3 žalobních bodů nemohou vést k vyslovení neplatnosti napadených usnesení podle smyslu § 663 odst. 1 a 5 z. o. k.